Zvolte si svou možnost…

 Je tomu pár dní, co jsem v obchodě vyslechla rozhovor jedné mladé těhotné ženy s prodavačkou. Prodavačka, žena o něco starší, se mladé maminky (která byla o poznání mladší, než já) vyptávala na její těhotenství, jeho průběh, lékařská vyšetření a budoucí porod. Otázky, které mi místy připadaly neuvěřitelné, jsem ještě přecházela s tím, že je prodavačka ve věku žen, které za sebou mají zkušenosti dost nesrovnatelné s dnešními možnostmi, ale to, co s klidem a úsměvem pronášela mladá žena, na mě bylo už příliš. Je možné, že jsou ženy opravdu tak neinformované – nebo lépe: informované, ale jen o jednom způsobu či možnosti?

„A vy víte, co dělat, když začnete rodit? Jste na to nějak připravená?“ ptá se prodavačka. „No jasně, oni mi to všechno řekli,“ na to mladá žena. „Mám přesně napsané pokyny, co mám cítit, co dělat, kdy přijet a co s sebou přivézt, je toho celý dlouhý seznam! Taky vím, kde budu rodit – viděla jsem to křeslo. Udělají mi takové ty nutné zákroky, co jsou fakt potřeba, nic příjemného, ale to vydržím, a představte si, že si tam možná budu moct i na chvilku vlézt do sprchy! Jestli v ní tedy zrovna nebude někdo jiný… A partner tam se mnou taky může. Ale asi ho s sebou brát nebudu, jenom by to tam zkazil.“

„No, tak to je něco!“ říká udiveně prodavačka. „Tak vy si takhle můžete vybrat – sprchu, chlapa…?“ „Kdyby jenom to,“ dodává mladá žena nadšeně, „moje kamarádka si takhle vybrala porod císařem. Prostě dopředu domluvili termín, nemusela se bát bolesti a měla jisté datum. Vybrala si ho hezky.“

V tu chvíli už se přistihuji, že mám otevřená ústa, na jazyku velké „COŽE?!“ a už vůbec nevím, pro co jsem do obchodu šla. Prodavačka je velmi zvědavá a vyptává se dál: „A co těhotenství, zvládáte to nějak? Dá se to přežít, ne?“

„Ale jo, říkali, že mi natečou nohy, tak mi natekly, je to děs, ale aspoň jsem to věděla dopředu… Taky ta žáha mě pálí, zuby jdou do háje, to tak holt je, že těhotné ženy trpí… No, ale z čeho jsem tedy dost zklamaná, jsou ta vyšetření. Čekala jsem od toho víc.“

„Co víc?“ ptá se prodavačka. „Třeba že při každé návštěvě dostanu fotku z ultrazvuku.“ „A to vám ji nedají?“ „Ne, oni ten ultrazvuk ani nedělají“ stěžuje si těhotná žena. „To mi chcete říct, že tam jenom přijdete, oni vás vyšetří a zas jdete domů?“ „Ano“ odpovídá zklamaně, „a já myslela, že mi budou dělat ultrazvuk pokaždé…“ „No jo, v tom jsou asi zase prachy, víte jak, šetří na nás.“ uvádí ji prodavačka do reality.

„A porodu se nebojíte? Víte, co máte dělat?“ „Nebojím, vím co čekat. Chodila jsem na to cvičení a taky předporodní kurz. Ukázali nám tam, jak dýchat, jak si v té poloze na křesle přitáhnout kolena a tlačit, a já spoléhám na to, že jsou to odborníci, vědí nejlíp, co a jak, tak když zrovna nebudu vědět, řeknou mi, co mám dělat. Ale snad si to všechno dobře pamatuju.“

Obě ženy se smějí, v průběhu rozhovoru se procházejí po obchodě, prohlížejí vystavené zboží a jdou stále blíž ke mně. Mladá žena zůstává stát přímo vedle mě a pokračuje:

„Myslím, že to zvládnu. Stačí je poslouchat, vydržet to a pak už to bude za mnou.“ „Tak tak… A co dítě, až se narodí? Budete vědět, co a jak?“ vyptává se prodavačka dál. „No, v těch prvních chvílích ho ani nebudu mít u sebe,“ říká žena samozřejmě. „Až doktor dokončí porod, budou dítě vážit, měřit, dělat nějaká ta vyšetření a koupat, a pak se prý bude muset zahřát v inkubátoru. Mě mezitím zašijou, jeho odnesou na to oddělení a tak si zatím aspoň odpočinu! Minimálně prý dvě hodiny. No a to už se snad rozkoukám, abych věděla, co s ním… A pořád tam jsou ty sestry, ty vědí, co potřebuje, můžu jim ho kdykoli dát, i třeba na noc a vyspat se.“

Jak hovor pokračoval, nevím. Dál už mi poslouchat nešlo a z obchodu jsem odešla. Nabízet jim jiné možnosti a úhly pohledu jsem nemohla. Neměla jsem sílu. Bylo by to na hodně dlouhé povídání a pochybuji, že by nade mnou tato žena, která byla plně přesvědčená o všem, co říkala, jako o tom nejlepším, nemávla rukou…

Možná za nějaký čas, až bude mít v náručí svoje dítě a také sama sebe, pochopí, že to nebylo úplně ono. Že si své těhotenství mohla užívat, mohla rozhodovat sama za sebe a ne být jen poslušná.

Možná jí dojde, že své dítě mohla více cítit a nepotřebovala by spoustu ultrazvukových fotek.

Možná porozumí svému tělu a jeho řeči a nikdy víc ji nenapadne, že by někdo druhý mohl cítit lépe než ona, co je potřeba, že rodit v poloze na zádech s nohama u brady je jen jedna (bohužel ta nejhorší možná) poloha, kterou lze při porodu použít, a že by porod mohl vést někdo jiný, než ona sama.

Možná za čas přizná, že všechny ty „nezbytné“ zákroky vůbec nutné nebyly, naopak byly naprosto nežádoucí, a že se díky nim stal z porodu nedůstojný a místy až násilný zážitek.

Tahle žena možná jednoho dne ucítí svou bolest, která přišla v okamžiku, kdy odnesli její dítě, kdy zůstala sama a ani trochu nechtěla odpočívat. Kdy se dívala ke dveřím a toužebně očekávala, až se otevřou a někdo cizí se jí to malé rozhodne vrátit.

Možná pozná, že těhotenství a porod mohou být nádherné a nezapomenutelné chvíle, které může prožít, nikoli nepříjemné zážitky, které musí vydržet či přežít, pamatovat si je jako nejhorší chvíle svého mateřství a předávat je dál svým dcerám a kamarádkám…

Je smutné, že tím vším velká spousta žen prochází. Těhotenství a porod jsou pro ně stále ještě něco, co stojí mimo ně, co je potřeba vložit do rukou jiným, kteří všechno vědí (nej)lépe. Jsou to momenty plné nedůvěry, strachu, ovládání, kontroly, která nezná hranic, poroučení přírodě… A je to běžné a „normální“. Ženy neznají své možnosti. Nikdo jim je nepředal. Maminky je seznamují se svými zkušenostmi, které jsou takovýmto dnešním, bohužel, často velmi podobné, kamarádky vybírají „moderní“ císařské řezy a lékaři je učí dýchat vleže na zádech a přesvědčují je, že urychlení porodu, nástřih hráze a Kristellerova exprese jsou tady pro ně (se vší úctou k lékařům a jejich práci, pokud je ale na místě)…

Ženy, které jste to ještě neudělaly, otevřete oči, otevřete srdce. K rození dětí jste byly stvořené. Vaše schopnost porodit je stejně dokonalá jako schopnost milovat. Určitě nepochybuji o tom, že děláte pro sebe a pro své dítě to, co vnímáte jako nejlepší. Také vůbec nepochybuji o tom, že jsou lékaři odborníci, kteří umí pomoci na správném místě.

Jen chci říct, že každá z nás si může vybrat. Možnost není jenom jedna, je jich spousta. A mezi nimi čeká něha, úcta, trpělivost, naslouchání, blízkost, důvěra… a ještě mnohem víc. Stačí si jen vybrat tu svou…

Comments are closed